Konečně po 1/2 roce

Vylezl „oskar“

Je to vlasně mnohem déle než půl roku.
Tak jsem „vyšel“ do města a udělal pár výcvaků na našem náměstí.
Stánky tam sice jsou, ale zejí prázdnotou. Kdo by se také s nějakou nadprodukcí tarasil přes kopce, notabene, když je Červenohorské sedlo opět na půl roku zavřené. Všichni, včetně kamiónů se tak tarasijou přes Ramzovské sedlo, což je zážitek z vůně, protože tam normálně vzhledem ke stavu a povaze vozovky mají zákaz vjezdu.
 
A naši „kocourkovští“ navíc vymysleli, že zakážou ty divoké stánkaře a vybudovali jim nádherné „hnízdní budky“, ale za takové nájemné, že o ně nemá nikdo zájem.
***
***

Smetanovy sady

Obnovil jsem životnost malého foťáčku.

Musel jsem sehnat novou baterii (to bylo martýrium), nabíječku na tento typ baterie a protože jsem neměl ani propojovací kabel na stahování fotek do PC, tak ještě čtečku paměťových karet.
Dobrá věc se ale podařila.
Tak jsem ho jel za nádherného slunečného počasí vyzkoušet do parku.
Tady je na ukázku výsledek:
 
***
***

Bobrovník

Odkud se vzal název nevím

Je to nejisté u většiny místních pojmenování. Víme to, že tam od nepaměti byla koliba, kde dělali vynikající grilovaná kuřata, hrála tam živá kapela, tančilo se tam a rádi tam chodili lázeňští hosté. Pak byla dočasně zavřená a teď tam zvou na grilovaná žebra. O hosty asi nemají nouzi, protože v těsné blízkosti, vzadu, je lanové centrum.
V mezičase využil někdo „díry na trhu“ a z vedle stojící ruiny bývalé restaurace vybudoval restauraci na úrovni, s dobrou gastnomií. Uzená žebra nabízejí také, takže to v onom místě lákavě voní.
 
Kousek níž je malý rybníček, kde se odvážlivci a otužilci občas vykoupou.
Přes silniční obchvat je pak autokemp Bobrovník.
Krásně se tam jede po nově vybudované cyklostezce.
Vyfotil jsem ještě nějakého leteckého modeláře, který tam zkoušel svůj model.
***
***

Čertovy kameny

Lidově „čerťáky“

Dostaneme se nahoru po silnici z Husovy ulice. Na soukromém parkovišti se platí 50 Kč na den, ale pokud máte útratu v restauraci větší než 300 Kč, tak vám hlídač peníze vratí.
Čertovy kameny jsou výchozím bodem na rozhlednu Zlatý Chlum, tentokráte prudce do kopce, už po svých. Odtud můžete pokračovat lehkou hřebenovkou směrem na západ na chatu Křížový Vrch, nebo na jih na Rejvíz.
 
***
***

Je to opravdu něco vyjímečného, mimořádného, 

Takový ten typický, charakteristický zápach se docela vytratil, někam se vsákl. Rozhodně nebylo třeba větrat okny dokořán.
Dokonce ani manželku jsem nemusel moc přemlouvat. Pustila se do dojídání toho, co jsem už do sebe nenasoukal a dokonce si šla přidat repete.
Je to docela ostré, a to díky feferonkám a barevnému pepři.
***

Jsou to fakt „Vymazlené tvarůžky“

Jakoby nebyůo dost jiného masa?

Proč musíme ještě jíst i hlemýždě.

Není to nějak proti přírodě? Nejsou nějak užiteční, nebo je dobré je takto „humánně“ likvidovat, protože jsou to škůdci?
Nevím?
Je to příliž otázek najednou.
Kolem domu, v takovém tom „šáší“ jich v některých letech nacházím desítky, ne-li stovky.
Už jsem podléhal pokušení je nazbírat. Jednak se vždy v danou dobu v našem místní plátku objeví inzerát na jejich výkup. Dokonce prý existují šablony, kterými se určuje jejich „jateční velikost“. Jestli by to byla dobrá výdělečná činnost nevím.
Pak jsem stále uvažoval na tím, jestli si jich nemám pár nazbírat jen tak pro sebe a připravit si je na nějaký způsob. Recepty není problém najít. Připravovali je už snad všichni kuchařští televizní magnáti a prominenti.
LÍDL měl „svůj týden“.
V rámci něj jsem si nakoupil „v akci“ nějaké ty mořské potvory. A padli mi do oka hlubokozmražení šneci.
Už hotoví!

Neodolal jsem!

 

V troubě na 180 0C 7-8 minut, až začne máslo pěnit. A je to.

K tomu už jen orestované tousty.

A ještě pomazánkové máslo s pažitkou.
Protože je to celkem bez chuti, takové nijaké. A gumové.
Aspoň jednou za život, ať neumřu v nevědomosti.

Poprvé a naposledy.

Jak se vaří kafe – technologický postup

Někdo by možná řekl, nasypeme do hrnku kávu a zalijeme vařící vodou.

Já to dělám takto:

Především musím mít kvalitní mletou zrnkovou kávu. Samozřejmě je nejlepší koupit celá zrnka a namlít si ji doma čerstvou, jen v množství pro momentální potřebný počet porcí. Kdysi jsem to dělal a mlel ji v takovém tom „drtiči“ s „rychlými“ noži. Už to nedělám a tuto operaci svěřuji profesionálům a kupuji kávu vakuovanou. To je ta, do které když píchnete nožem tak to „pšoukne“. Je ale fakt, že poznám, jestli jsem použil kávu takto čerstvě – právě otevřenou, nebo jestli už pár dní leží byť ve sklenici s gumovým těsněním.

Jdeme na to: Z rychlovarné konvice vyliju „starou“ vodu a napustím čerstvou. To je velice důležité. Později se dozvíte proč. Do čisté nejlépe v myčce umyté a tím pádem i vyleštěné sklenice dám příslušnou porci mleté kávy. Jednu a půl odměrky čili asi 10 gramů. Já používám místo cukru cukerín, takže na nadávkovanou kávu vhodím dvě tabletky. Při zalévaní horkou vodou tabletky pěkně šumí a podpoří tak vznik pěny. Zapnu rychlovarnou konvici s čerstvě odpuštěnou vodou a teď ale u ní musím stát a napnout uši. Vypnout ji a sundat z „plotny“ a ihned začít zalévat kávu musíme totiž v okamžiku, kdy se zvuk – hluk vařící vody najednou prudce ztiší. To je totiž ten správný okamžik kdy se z ještě ne zcela vařící vody začíná uvolňovat maximum „kypřících“ plynů. A o ty bychom se připravili právě tehdy, když použijeme v konvici stojící jednou již vařící vodu, nebo překonáme správný okamžik a necháme vodu divoce bublat. Vodu musíme lít do sklenice tak, aby se u dna ležící káva zvedla ode dna a obrátila se k povrchu budoucí hladiny kávy. Nejlépe, když se nám podaří, aby na hladině stálo malé „hnízdečko“ ječte sucho-mokré zrnkové kávy. A teď zdůvodnění proč musíme použít čirou, tzn. průhlednou sklenici. Předvrcholem plného zážitku z pití kávy je pozorování jak postupně jednotlivá namletá zrnka padají pomalu od hladiny ke dnu sklenice. Teď ale všichni pryč! Kolem takto „zrající“ kávy se nesmí ani chodit, protože jakékoliv otřesy naruší poklidný stav této již pomalu se tvořící lahodné „kávičky“. Zhruba po dvou minutách můžeme sklenici s kávou přenést na jiné místo. Během toho, jak s ní jdeme a nejsme – li profesionální číšníci, tak se sklenice pochopitelně chvěje a na povrchu kávičky je vidět jak se „propadá“. Teď ji již můžeme důkladně zamíchat a pečlivě lžičkou očistit „ušpiněné“ okraje skla. Ještě chvilku počkáme a po přiměřeném mírném vychladnutí se můžeme oddat vrcholné vášni a požitku z pití opravdu vynikající černé zrnkové kávy. Samosebou je, že foukáte do vzniklé pěny a pěkně nahlas u toho srkáte. Někdo ji možná nazve obyčejným „turkem“, ale Turci by se možná ohrazovali nejen nad přívlastkem obyčejná.

Dobrou chuť!

Další padl – „za vlast“

Strom.

Dub, buk, modřín? Nevím. nejsem dendrolog.
Ale stejně je mi ho lito. Přesto jsem podepsal. Jako pátý, poslední. Prý by mohl spadnout na střechu společného domu a způsobit tak škodu značného rozsahu. Myslel jsem si, že proti takovým škodám máme institut – škodní událost – a jsme tudíž pojištěni. A nebyla větší škoda spáchána pouhým úbytkem zeleně a ztrátou jednoho z miliard plícních sklípků planety Země?
Možná někdo vysadí náhradou deset nových?

Údajně byl těžce nemocný

Někdo se zahřeje u pěkně praskajícího krbu

Zůstal jen amputovaný pahýl

Jeho kůra – detail

 

 

 

 

Svět pečení a vše kolem, jak jde život.

WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com
Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.